zkusme  vylučovací způsob :

do půdy ? zemědělství ?   už snad raději ne a pak  zakázáno

skládkovat  ?  a kde ?  to už raději také ne, zakázáno

spoluspalování ? OK to by šlo, ale stejně jako předchozí řešení je zatíženo  dopravou nehledě na další okolnosti

zbývá jediné zpracovat co nejvíce   kal přímo na místě jeho vzniku tj, přímo v areálech ČOV,  tj.nejlepší  způsob  

snižuje množství   kalu přímo na místě jeho vzniku až o 87 % , výrazně sníží zátěž  okolí  dopravou, produkt  procesu je sterilní a  nebezpečné látky z kalů jsou  bezpečně navázany na sorbentech

kal  ( který je  obvykle na výstupu z ČOV ) obsahuje 75 % vody, 12,5 % spalitelných látek a 12,5%  popelovin. Ve složení kalů  z různých destinací  jsou z  hlediska termického zpracování  nepodstatné rozdíly. ( zdroj ČSAV ). Po zpracování  kalu  nám zůstanou popeloviny cca 12,5 %, musíme,  ale připočíst  aditiva  z procesu čištění emisí a  úlet opotřebených částic fluidní vrstvy cca 2,5% .

Termickým zpracováním   kalu  snížíme jeho množství  o cca 85 %. Výstup   jsou sterilní a  veškeré škodlivé látky jsou  pevně navázány v nevyplavitelné  formě na sorbentech.  Zpracovaný  kal  je  velice sypký, pudrovité konzistence a načervenalé  barvy ( Fe)

Technologie TZK   není  lacinná  záležitost, ale jiné způsoby zpracování   nejsou také levné.  V současné době  jsou metody přibližně v nákladech  vyrovnané, technologie TZK  je v současné trochu dražšší, ale  vývoj směřuje k  zcela opačnému  výsledku. Zpracování metodou TZK  přímo  v místě vzniku bude do blízké budoucnosti nejlacinější a nejšetrnější způsob jak se s množstvím kalů  vyrovnat.

vzhledem  k nutné technologi a to především  k systémům MaR ( měření a regulace ) a také k minimálnímu stabilnímu  chodu technologie danému velikostí je rozumná  hranice efektivnosti někde kolem 100 000 obyvatel, tj. 1t kalu /hod.   Lze navrhnout a postavit TZK o nižšším výkonu  cca od 500kg/hod, ale náklady spojené s její výstavbou jsou stejné jak  pro TZK   pro 100 000obyvatel.

ano na obě otázky lze odpovědět ano, máme praktické zkušenosti. V našem zařízení lze zpracovat   i nevyhnilý kal. Mužeme tak  obejít některé stávající technologie ČOV.  Nevyhnilý  kal  je energeticky bohatší a  tak má jeho sušina  větší výhřevnost, ale na druhé stránce obsahuje  více vody. Pokud má ČOV  goegeneraci ( vyhnivací nádrže, plynojemy atd...)  v  dožívajícím stavu můžeme  nabídnout řešení. cena technologie TZK   je srovnatelná s cenou  koegenrační jednotky ale  vyřeší  dva problémy naráz. Je to jednoznačně cesta k úsporám  a také samozřejmě jednodušší a čistější.

ano pokud je požadavek na využití  bioplynu jako přídavného paliva  v našem zařízení  je to samozřejmě možné. Bioplyn není v žádném případě zrovna ideální palivo. Průměrné složení bioplynu je 60% methanu, zbytek CO2, vodní para a vše možné. Má podstatně nižšší výhřevnost  než methan ( zemní plyn ) ale je agresivní a potřebuje trošku zvláštní zacházení. Nerezové potrubí,  v našem případě pomocné dmychadlo atd...